V létě jsem dostal na týdenní testování tuto novou vlajkovou loď od Fujifilmu se čtyřmi objektivy a příslušenstvím. Už samotný zapůjčený GFX kufřík s vybavením předjímal skutečnost, že se jedná o vážný pokus Fujifilmu o vstup na staronový trh mezi plnoformáty a středoformáty.

Při testování jsem se zaměřil mimojiné na porovnání s šest let starým Nikonem D800, se kterým stále denně fotím. Pro vhodné srovnání jsem fotil tak jak jsem zvyklý a mám to nejradši, tedy venku s pevnými skly – nejvíce jsem využíval padesátku a pětadevadesátku.

Základní specifikace

Snímač: CMOS 44 × 33 mm, 51 Mpx, max. rozlišení 8 256 × 6 192 px
Obrazový procesor: X Processor Pro
Formát obrazu: RAW, TIFF, JPEG (super fine, fine, normal)
Citlivost: ISO 100 – 12 800, rozšiřitelná na ISO 102 400
Autofokus: 117 ostřicích bodů
Displej: výklopný a dotykový, 3,2“, 2 360 000 bodů
Hledáček: elektronický, 100% pokrytí, zvětšení 0,85×, 3 690 000 bodů
Závěrka: 360 až 1/4000 s (mechanická), 1/16 000 s (elektronická)
Sériové snímání: 3 sn./s
Korekce expozice: +/- 5 EV (nastavení po 1/3 EV)
Video: Full HD, 1920×1080 30 sn./s, MPEG-4, H.264
Úložiště: SD/SDHC/SDXC, duální slot, podpora UHS-II
Konektivita: USB 3.0, micro HDMI, mikrofon, sluchátka, Wi-Fi (802.11 b/g/n)
Vzdálené ovládání: kabel nebo smartphone (obslužná aplikace)
Rozměry: 148 × 94 × 91 mm
Váha: 740 gramů (tělo s baterií)
Výdrž baterie: 400 snímků (standard CIPA)

Není středoformát jako středoformát

Současný GFX, konkurenční Hasselblad X1D i Pentax 645Z mají shodně snímače o velikosti 4,4 × 3,3 cm. Původní středoformáty měly od 6×4,5 cm (645) po 6×9cm, což už je dvakrát víc než současné označení.

Situace připomíná dobu nástupu digitálních zrcadlovek kolem roku 2000. Tehdejší zrcadlovky měly ještě dlouho čip ve velikosti, kterou označujeme jako APS-C, až později přišli výrobci s rozměry shodnými s původními filmovými zrcadlovkami – fullframe (u Nikonu značený jako FX).

Je velmi pravděpodobné, že větších snímačů se jen tak nedočkáme, respektive jejich použití však bude zřejmě omezeno pouze na fotoaparáty určené pro profesionální práci ve studiích v podobě digitální stěny.

Ergonomie

Přístroj se velmi dobře drží, zvláště pak s bateriovým gripem, je vyrobený z hořčíku, má více vykrojený grip pro pravou ruku, než je tomu u mnou používaného Nikonu D800.

Stejně jako u starších Fujifilmů se mi moc líbí samostatné voliče pro ISO, čas a na objektivech také samostatný volič pro clonu – pokud některou z těchto hodnot chcete počítat automaticky, tak jen navolíte červené A a můžete vše nechat na fotoaparátu. Přijde mi to logičtější než režimy P/S/A/M u Nikonu, které se mění samostatným tlačítkem nebo u levnějších modelů otočným voličem expozičních režimů.

Škoda jen, že nezůstalo místo i pro volič korekce expozice, jak je tomu u některých modelů Fujifilm řady X. Nějakou dobu jsem si nemohl zvyknout na to, že se ostří malým joystickem místo kruhového voliče. Prohlížení a mazání fotek se palcem dělá poněkud obtížně – tlačítka jsou navrchu vystouplého displeje.

Na těle je spousta nepopsaných nastavitelných tlačítek – ke každému je možné nastavit některou z přibližně 20 funkcí, opět nic neobvyklého u této značky. Praktická je aktivace podsvícení stavového displeje, respektive jeho inverzní zobrazení (displej je monochromatický).

Ostření

K dispozici jsou podobné režimy jako u jiných fotoaparátů (Single/Continuous/Manual), lze volit až mezi 425 ostřícími body. Samotné ostření je řešeno detekcí kontrastu, tudíž dle očekávání mírně pomalé, ovšem dost přesné.

Přepínání režimů ostření je zajištěno páčkou nad hlavním displejem vlevo – stejné řešení (pouze jinde umístěné) najdete také na bezzrcadlovkách řady X, které jsou v portfoliu Fujifilmu. Pro výběr ostřícího bodu je k dispozici jak joystick, tak dotyková vrstva hlavního displeje.

Displej

V této cenové relaci očekávám to nejlepší, co mohu v danou chvíli dostat – proto mě rozčilovalo zpoždění displeje v hledáčku i LiveView. Pokusně můj čtyři roky starý telefon na tom byl lépe. Nedávno jsem si osahal také poslední verzi Sony Alpha A7 II, ze které by si pánové mohli vzít příklad.

Nicméně obraz uvnitř hledáčku byl pěkný, s velkým přiblížením a velmi detailní (3,69 Mpx). A když na to přijde, hledáček je možno demontovat a nahradit jiným příslušenstvím, které bude pasovat do sáněk. S mezikusem, který byl součástí zapůjčeného setu je možné hledáček vyklopit směrem nahoru.

Displej na zadní straně je dotykový a má rozlišení 2,36 Mpx. Vyklápění je velmi praktické, využíval jsem ho často a má zajímavé řešení, kdy není displej uchycen na kloubu na levé straně těla. Klasické vyklápění směrem nahoru/dolů zajišťuje jeden kovový kloub, vyklápění do boku pak druhý kloub.

Objektivy

S novým foťákem přichází nový bajonet G, navzdory tomu stihl výrobce připravit pěknou řádku objektivů. V současné době jsou k dispozici tyto:

23mm f/4 (ekv. 18mm)
32-64mm f/4 (ekv. 25-50mm)
45mm f/2.8 (ekv. 35mm)
63mm f/2.8 (ekv. 50mm) – ideální sklo do začátku, výborný bokeh a hloubka (ne)ostrosti
110mm f/2 (ekv. 87mm)
120mm f/4 Makro (ekv. 95mm)

Poznatky z používání

S GFX se pracuje dobře, rychle jsem byl v menu schopen dohledávat nastavení či prohlížení fotek na displeji. Menu fotoaparátu je velmi podobné řadě X, včetně specifického výběru a změny parametru.

Při focení přes hledáček je docela nepříjemný chvilkový blackout, ani po týdnu focení jsem si na něj nedokázal zvyknout. Avizované tři snímky za sekundu je možné pořídit jen v kombinaci živého náhledu a sledování scény.

Několikrát se mi nepovedlo snadno otevřít dvířka ukrývající dvojici slotů pro paměťové karty. Těsně nad nimi je totiž kovový výstupek, ke kterému se upevňuje originální popruh s kovovými koncovkami a pojistkou proti vyvlečení.

Samotná práce s fotoaparátem je dost podobná práci s Nikonem D800 (ve smyslu ergonomie a držení) – oba dva přístroje jsou přibližně stejně velké 148 × 94 × 91 mm (Fuji GFX) vs 146 × 123 × 82 mm (Nikon D800).

Obrazový výstup

Fotky, které Fuji GFX produkuje jsou bohaté na data, v řeči rozlišení mají přes 50 Mpx (8 256 × 6 192), obrovský dynamický rozsah a barevnou hloubku – není proto divu, že se komprimované RAWy pohybují okolo 45 MB (nekomprimované pak mají velikost až 110 MB).

Chybí mi možnost focení menších RAWů jako má třeba aktuální D850. V dnešní době už to není takové překvapení, ale je nutné počítat s dalšími náklady na větší karty, vhodné datové úložiště, zálohování, rychlý počítač a v neposlední řadě také kvalitní monitor. Použitelné jsou samozřejmě i JPEGy, zvláště když se použije některý z přednastavených filtrů, které simulují staré filmové materiály Fujifilmu, osobně se mi líbil režim Chrome.

Při vyšších citlivostech (ISO 6400 a více) se mi v detailu moc nelíbil šum ve stínech, nicméně barevné podání má Fuji GFX výrazně lepší než Nikon D800. Citlivost lze nastavit až na hodnotu ISO 102 400, která je samozřejmě výrazně zašuměná a ztrácí se jak detaily, tak hranová ostrost objektů na fotografii.

Výdrž na baterie

S nadsázkou bych řekl, že se svými třemi baterkami u D800 vydržím celé léto. To u Fuji GFX nehrozí. Výrobce udává na jedno nabití 400 snímků, což víceméně sedí, ale je pravda, že kdybych více omezil prohlížení fotografií na hlavním displeji a používání funkce LiveView, tak se dostanu na lepší hodnoty.

Tohle mi zatím přijde jako největší minus současných bezzrcadlovek, na jednu stranu mají kompaktnější rozměry, ovšem spotřeba energie je výrazně vyšší, než je tomu v případě klasické zrcadlovkové konstrukce. Bez náhledu zkrátka komponovat nemůžete a alternativní způsob kontroly scény není k dispozici prakticky u žádného modelu na trhu.

Verdikt

Dlouho jsem přemýšlel, komu by tento foťák měl být jednoznačně určen – vysoké rozlišení, velký snímač, relativně kompaktní rozměry na svoji kategorii. Když pominu cenu, která je vlastně na svou kategorii velmi dobrá (190 000 Kč), nemohu opomenout drobné dětské nemoci a nedostatky.

Mezi ně patří především kvalita a rychlost překreslování scény v hledáčku či pomalejší ostření (aktuální modely bezzrcadlovek již ostří srovnatelně rychle jako profesionální zrcadlovky).

Věřím ale, že si své příznivce najde mezi těmi, kdo se zaměřují na krajinou, produktovou či portrétní fotografii – ti ocení zejména velký snímač, který dodává fotkám hloubku a má použitelnější výstup i při vyšší citlivosti. Zároveň je ale může odradit příliš dlouhá doba synchronizace s bleskem, která je jen 1/125 s.

Zkušební snímky z GFX níže