Jsem unavená.
Musím pryč.
Někam, kde nic nemusím, kde nemusím nikým být.
Slyším skřípot dveří.
Cítím chlad.
Moje chodidla se zdraví s kamenem, který mnohé vypráví…
Kdyže jsem tu byla naposledy?


„Princezničko, tohle je Tvůj kočár!“
„A Tvůj dnešní šat!“
„Je kouzelný. Když si ho oblékneš, stane se z Tebe dospělá žena.“

„Vážně babi?“

20170213-dsc3656.jpg20170213-dsc3683.jpg20170213-dsc3517.jpg20170213-dsc3534e.jpg20170213-dsc3566.jpg20170213-dsc-3587-diptych.jpg20170213-dsc3589.jpg